Bible českých skautů

Svojsíkovým „Základům junáctví“ se, nikoliv bez důvodu, opravdu říká „skautská bible“. Prvním skautům jí byla doslova. Čerpali z ní zkušenosti, učili se podle ní provádět praktický skauting. „Základy“ jim byly rádcem, vůdcem, ale také soudcem. Však je také na „Základy junáctví“ vzpomínáno s láskou a úctou. Není se co divit, že se z této knihy stal významný symbol, s nímž je v leckterém oddíle spojována tak důležitá výchovná metoda, jako je skautský slib.

V létě roku 1911 odjel A. B. Svojsík se svým švagrem Adolfem Stránským do Anglie. Chtěl se přesvědčit o tom, že zprávy přicházející o zdejším novém výchovném směru – scoutingu – nepřehánějí. Výsledek třítýdenní cesty předčil jeho očekávání. Svojsík uvěřil ve skauting. Tak, že pro něj byl od té chvíle ochoten pracovat do roztrhání těla. Práce na „Základech junáctví“ byla jedním z prvních důkazů. Domu vezl ovšem nejen tuto nezlomnou víru, ale také základní dílo Roberta Baden-Powella „Scouting for Boys“. Dokonce s povolením k českému vydání. 

Toho samého léta zkoušeli s Dolfíčkem Stránským, jak mu nejbližší přátelé říkali, a s několika ochotníky různé praktiky podle Baden-Powellovy knihy. Bylo to na Vorlovské hájovně, kousek od hradu Lipnice. Později se okolní lesy staly kolébkou českého skautingu, přesněji skautského táboření. V březovém altánku, který si nedaleko hájovny nechal Svojsík a Adolf Stránský postavit, překládali „Scouting for Boys“. A že pracovali velmi pilně, o tom svědčí následující přehled: 

Začátkem srpna 1911 přivezl A. B. Svojsík „Scouting for Boys“. V únoru 1912 vydává Svojsík u nakladatele J. Spingera, jemuž zůstal věrný i u svých pozdějších titulů, publikaci „Český skaut“. V březnu 1912 se dostává zájemcům jeho další příručka iniciovaná knihou „Scouiting for Boys“ „Táboření“ a hned po něm následuje „V přírodě“ s příspěvky F. Smotlachy a B. Baušeho. Ty se ještě na trhu ani pořádně neohřály a už v dubnu je venku „Umění pozorovati“. 

Byl to nebývalý „nášup“, jak by řekli naši dnešní. Nelze se tedy ani moc divit, že tenhle příděl neznámého zboží, cizáckého větru mohl nejednoho tehdejšího činovníka Sokola dost znepokojit. Však na sebe nedala reakce sokolu dlouho čekat. V oficiálním sokolském časopisu vyšel zásadní článek odsuzující zavádění skautingu, mimo jiné také pro jeho údajnou značnou nákladnost. 

Nevíme, zda Svojsík tenhle útok čekal, ale vzhledem k tomu, že přišel ze strany, pro kterou od časného mládí tlouklo jeho srdce, jistě jej mrzel. Jeho víru ve skauting to však neohrozilo a odhodlání pro něj pracovat neumenšilo. Dokázal to skutkem, z něhož se český skauting muže těšit dodnes. V první řade, odpověděl na zmíněný sokolský článek. Nazval ho „Skauting a Sokolstvo“. Vysvětlil v něm některé omyly, jichž se kritik skautingu dopustil. To ovšem není všechno, jak jistě už tuší pozorný čtenář a má pravdu. Náš bratr Svojsík vydal, hned po tomto polemickém souboji své „Základy junáctví“. 

Vyšly v květnu 1912. Měly přes sedm set stran, na dvě stovky vyobrazení a víme, že se prodávaly za 10 korun, ovšemže rakouských. „Základy junáctví“ nejsou však čistým překladem Baden-Powellovy knihy. Svojsík nešel cestou těch mužů, kteří ve svých domovinách zakládali skauting (Polsko, Německo, Francie, Belgie atd.) a do vínku mu věnovali jako základní učebnici a normu nezměněný, nepřizpůsobený překlad knihy „Scouting for Boys“. 

Svojsík potlačil v „Základech junáctví“ Baden-Powellovu ideu skautské loajality vůči státnímu útvaru a značně silnou stránku výchovy k občanství. Stejné tomu bylo s dnes u nás tolik diskutovanou věrností Bohu, s níž je všude ve světe skauting neodmyslitelně spjatý. Ani tento, jeden ze tří základních pilířů skautingu, se tedy v „Základech“ neobjevil. Svojsík ve své době, kdy sáhl k vytěsnění těchto důležitých výchovných metod, věděl dobře, proč to dělá. Nechtěl, aby skauting vychovával k loajalitě k rakouskouherskému mocnářství. 

Fakt, že se některým skautským historikům jeví tento Svojsíkův vklad do českého skautingu projevený v „Základech junáctví“ jako deformující, oslabuje fakt jiný – vychází totiž z dnešního pohledu a ze zkušeností, kterých se nám v této oblasti a v tomto prostoru dostalo dávno po Svojsíkově rozhodnutí. 

Potlačení požadavku věrnosti Bohu mělo podle všeho důvod v celkové atmosféře společnosti a jejím znechucení vnucováním náboženské povinnosti. Svojsík věděl dobře, že právě tahle okolnost by mohla být pro začínající hnutí vážnou, možná nepřekonatelnou překážkou. Nepochybně si byl závažnosti tohoto svého kroku plně vědom. Svědčí o tom jednak jeho vztah k vznikajícímu československému státu, který dokázal promítnout do velmi obětavé skautské služby a dále brzy po vzniku ČSR vydaná příručka „Výchova občana republiky skautováním“, která již na skautskou loajalitu, chybějící v „Základech junáctví“, pohlíží jasně a zásadně. 

Že se českému skautingu nedostává duchovního rozměru v takové míře, jak by potřeboval, věděl Svojsík stejně dobře. Svědčí o tom několik osobních svědectví pamětníku – Dr. Průcha, Jan Remišer a jiní – ale především Svojsíkovy články z konce dvacátých a třicátých let, hlavně jeho sněmovní projevy, v nichž se pokoušel upozorňovat na potřebu pevnějších ideových základů. 

Mimořádným přínosem a obdivuhodnou ukázkou Svojsíkových schopností diplomatických byly reference významných osobností tehdejší české společnosti o skautingu. Svojsík přesvědčil na třicet universitních profesoru, poslanců, lékařů, školních radu a dalších uznávaných autorit, aby přispěly do jeho „Základu junáctví“. Těchto třicet mužů, to jsou vlastně spoluautoři „Základu“. Svým svědectvím, které o skautingu přinesli, pomáhali hnutí prošlapávat jeho ne zrovna snadnou stezku a zasloužili se velmi o jeho rozvoj. 

Jak jsme již řekli, roky 1911–1912 byly časem Svojsíkova mimořádného výkonu, před nímž dnes stojíme v hlubokém obdivu. Zvláště víme-li, že refundace, uvolňování ze zaměstnání, dovolená od rodinných povinností (Svojsíkovi v období, kdy vznikaly „Základy“, umírala jeho matka), či dokonce tvůrčí dovolená byly něčím naprosto neznámým. Svojsík by s pochopením jejich významu měl podstatně větší potíže, než jaké jej a Dolfíčka Stránského potkávaly při hledání vhodných českých výrazu pro slova Patrol či Patrolleader, a že se to jimi v Baden-Powellove knize je hemžilo. Řekl bych, že Svojsík by nechápal ani dnes obvyklý termín, dokonce užívaný přečasto ve skautských kruzích: „Nemám čas“. 

Rád bych na závěr připomněl osobní vzpomínku, jeden příběh novějšího data, na „Základy junáctví“. Týká se posledního, druhého vydání (popřevratového). V roce 1991 vydalo „Základy junáctví“ nakladatelství Merkur, v jehož čele stál skaut Jiří Linhart-Rik. Tomu také patří největší dík za toto třetí a možná, že už definitivně poslední vydání. Definitivně proto, že do předem ztrátových podniku mohou jít dnes jen nadšenci Svojsíkova typu, kteří rozeznávají ještě jiné hodnoty než plný měšec. Takovým nadšencem byl tak trochu i Jirka Linhart. Z téměř 13 tisíc výtisku jich značná část zůstávala na skladě v nakladatelství. Jejich prodejnosti nepomohla ani výrazná cenová sleva. Uběhl nějaký čas a prostory nakladatelství Merkur prodělávaly složitý privatizační proces. Postihl také sklady, kde ještě v nerozbalených paletách ležely skautské bible „Základy junáctví“. O téhle situaci se dozvěděla sestra Duchonová - Sojka, ředitelka JUNu. Dostala zprávu, že sklad kupuje německý zájemce a „Základy“ chce odvézt a vyhodit do sběru. Nákladní auta německého podnikatele a auto, které rychle sehnala Sojka, spolu s nemalou finanční částkou, se míjela jako ve filmové detektivce. 

Sojka vykoupila a tak zachránila „Základy“ v poslední chvíli. Děkujeme jí.

Jiří Zachariáš - Pedro

1244× 23. březen 2013 v 0:00