Vzpomínka na Mikyho

Jiří Kafka - Owígo

Snad každý podzim je spojen s melancholickou náladou a invazí lidí na hřbitovy, kdy se uctívá den věnovaný památce zesnulých – lidově nazývaný Dušičky. Vzpomínání v tomto čase je většinou spojeno s myšlenkami na naše blízké i známé, kteří již nejsou mezi námi. Proto má vzpomínka dnes patří i skautu Jaroslavu Lomberskému - Mikymu (nar. 28. 5. 1939, zemřel 21. 5. 1961).

†Jaroslav Lomberský - Miky

Pocházel ze známé pražské advokátní rodiny a nebyl jedináček. Měl starší sestru Karlu, která byla pojmenována po své matce JUDr. Karle Lomberské. Bydleli na Vinohradech na rohu Anglické a Legerovy ulice. Koncem roku 1947 přivedla maminka malého Járu do skautské klubovny střediska Slunce, které vedl známý činovník Junáka, Jos. Zikán - Bobr. Tam mezi vlčaty začal svou skautskou stezku.

Po roce 1948 byla rodina Lomberských komunistickým režimem dost postižená. Otec Mikyho (také známý právník) byl zatčen a odsouzen, rodiče se rozvedli, matka měla zakázanou advokátní činnost a dělala deratizérku u n.p. Pražské stoky a kanalizace. V její pracovní skupině bylo více lidí s podobným osudem a s vysokoškolskými tituly.

V roce 1955 přivedl Mikyho do naší ilegální roverské družiny Lišek Honza Vávra - Grizzly. Miky byl vysoký štíhlý kluk, který v té době studoval průmyslovku. Byl to inteligentní, veselý, hudebně nadaný, pracovitý, nadšený skaut a výborný student. Rychle zapadl mezi naši skautskou společnost a za svůj lesní znak si zvolil symbol pracovitosti – sekeru ve kmenu.

Některé schůzky naší roverské družiny se konaly v bytě Lomberských, hlavně v podzimním a v zimním období. Tehdy již bydleli v Žitné ulici. Naše výpravy směřovaly většinou do brdských lesů. V té době byly plné různých „štvavých“ letáků shazovaných z balonů Svobodné Evropy, které do Československa byly vypouštěny ze sousedního západního Německa. V brdských lesích jsme „okupovali“ tábořiště bývalého 46. skautského oddílu z Prahy. Dali jsme mu název „Bé Cay“. Později se stalo místem, kde mnozí hoši z našich oddílů skládali svůj junácký slib. To již Jaroslav Lomberský - Miky a další člen naší družiny, Vlastimil Rokoš - Orel, za pomoci Fredyho a Jacka z bývalé pražské vodní „Osmatřicítky“ vedli svůj vodácko-turistický oddíl hochů ze školy v Bílé ulici, v Praze-Dejvicích.

 Do této jejich činnosti padlo moje zatčení a odsouzení Vyšším vojenským soudem v Trenčíně za podvracení republiky a nedovolené držení výbušnin. Roveři z naší družiny Lišek z mého průšvihu vyšli celkem dobře. Absolvovali jen svědecké výslechy a odolali i tlaku na tajnou spolupráci s StB. Souzeni nebyli. Jejich skautská činnost se z bezpečnostního důvodu na čas utlumila, a jejich turistický oddíl při škole byl násilně rozpuštěn.

Po mém propuštění z vězení na „svobodu“ jsem našel zaměstnání (kopáče) u n.p. Vodní zdroje a začal jsem trampovat.

U Lomberských jsem byl vždy vítaným hostem. Maminka Mikyho podporovala rodiny uvězněných mužů a žen potravinami, oděvy i financemi. Občas jsme jí v tom s Mikym pomáhali. Miky byl vynikající student, ale na vysokou školu se nemohl z kádrových důvodu dosti dlouho dostat a musel prokazovat způsobilost ke studiu nejdříve budováním zářných zítřků pomocí lopaty… V práci, kde byly hanebné bezpečnostní podmínky, utrpěl i těžký úraz hlavy. Nakonec se mu podařilo dostat se na studium vysoké školy železniční v Žilině.

Jednoho dne Miky naznačil, že má kontakt na někoho, kdo má k dispozici vysílačku. Varoval jsem ho, aby nenaletěl na nějakou provokaci StB. Od té doby se o tom nikomu z nás nezmínil. Miky nebyl upovídaný, a pokud slíbil, že neřekne nic ani nejlepším kamarádům, tak určitě držel slovo. Byl celkově velmi zásadový a až „rytířsky“ idealistický a čestný. Byl to ušlechtilý člověk. Společně nás spojovala pouta pevnější, než je obyčejné kamarádství.

Miky zemřel 21. května 1961 doma na následky těžkého úrazu hlavy v nedávné době způsobeného v zaměstnání. Zda byl zapojen do nějaké další odbojové činnosti proti komunistickému režimu, se již asi od nikoho nedozvíme. Zajímavostí je, že ve stejné době byla v Neratovicích odhalena a odsouzena protistátní skupina vedená skautem Boh. Šimkem - Slávou, a ta měla „černou vysílačku“…

Na poslední cestě Mikyho ve strašnickém krematoriu jej doprovodila celá naše družina Lišek. Velký věnec s bílými liliemi a stuhou s nápisem „br. Mikymu od jeho kamarádů“, zatroubená skautská večerka – to byl náš poslední pozdrav…

V pozdějších letech nesl jeho jméno memoriál ve štafetovém běhu družin tábornických oddílu pražských Psohlavců (běh se štafetovým kolíkem 6x60 m), roveři závodili na delší trati (6x100 m) o Černou stuhu Jaroslava Lomberského - Mikyho a také starý urostlý dub na brdském tábořišti „Bé Cay“ nesl po dlouhé roky pamětní zasklenou tabulku se skautskou lilií, s fotkou Mikyho a verši:

Prázdné je Tvé místo u ohně – v kruhu,
marně Tě čekáme náš věrný druhu.
Nepřijdeš mezi nás již nikdy více.
Na nebe stoupá hvězda – Večernice.
Smutná je řeka – smutný je les.
Bolestnou novinu zvěděl i vřes.
Odešel – není již návratu.
V životě stezku měl z trní akátu,
radost a štěstí však rozdával kolem,
pro mladé chlapce byl velikým vzorem.
Spojeni bratrstvím – svorně jsme žili,
pro stejný ideál a práva se bili,
přezdívku Miky dostal jsi ke jménu
zbyl tu jen symbol – sekera ve kmenu!

***

Jiří Kafka - Owígo (ČIN č. 6, 2000)

165× 23. březen 2013 v 0:00