Osmdesátiletý náčelník Miloš Miltner - Jestřáb

Zobrazit celou fotogalerii

(* 7. 3. 1932)

Skautské dětství Miloše Miltnera nepamatuji. Hodně jsem však o něm slyšel. Přišlo mi zajímavé až poetické neboť mělo důvěrné známé kontury, do nichž jsem si mohl snadno promítnout sám sebe.

Miloš Miltner pochází z mého rodného Žižkova, divoké a hrdé pražské obce. Žižkovské ulice, proluky zarostlé vysokou travou, domovní dvorky jejichž zdi se při klukovských honičkách a válkách daly překonávat ze střech dřevěných kůlen, ohrady se spletí cest v nichž to vonělo nejrůznějšími řemesly, stará zásobní zahrada, trochu tajemná Kapslovna generacemi dětí nazývaná Savana, popravčí vrch Křížek z něhož vám ležela Praha i s kulisou Hradčan u nohou, to bylo Milošovo dětství. Také moje, jenže za ním s desetiletým zpožděním.

Snad už v šesti letech, na sklonku První republiky, objevil skauting. Legendy nepraví, kdo mu k němu ukázal směr. Zda rodiče, kamarádi či vlastní přičinění. Skutečností však je, že na skautskou stezku vyjel z rodné Žerotínovy ulice na koloběžce, v oblečení případném jeho věku – kalhotách o jedné kšandě. Klubovna skautského oddílu, do níž – ve vzrušující době mobilizace československé branné moci – na svém dopravním prostředku zamířil, ležela od Milošova bydliště hezký kus daleko. Už ta cesta žižkovskými ulicemi byla od šestiletého kluka značná odvaha. 

Prvním skautským prostředím, které v předválečné době stačil Miloš poznat byl žižkovský oddíl Čs. obce junáků volnosti (skautská organizace Národně sociální strany) se sídlem v Biskupcově ulici.

Opravdově však začal skautovat hned po válce, na jaře 1945. V nejlepším věku 13 let vstoupil do 26. vodního oddílu Junáka, jehož vůdcem byl Alois Vlach. Klubovna tohoto oddílu byla v dolní části Jeseniovy ulice nedaleko restaurace na Petrohradě. Klubovna 26. oddílu se stala významnou tím (samozřejmě kromě toho, že ji navštěvoval dnešní jubilant Miloš Miltner), že se nad jejím vchodem udržel po celá padesátá léta, když už byl skauting komunisty dávno zakázán, snad půlmetrový ostře žlutý nápis JUNÁK.

Vzrušující, vpravdě dobrodružná tři léta poválečného skautingu se dokázala pevně vepsat do Milošova srdce. Poznamenala jej zásadně. Z paměti mu nevymizela nikdy. V průběhu smutných a těžkých padesátých let, kdy byl skauting pronásledován a pranýřován, se právě k nim ve vzpomínkách upínal.

Nezůstal však jen u vzpomínek. Skautingem se zaobíral dál jako sběratel jeho odznaků a vyznamenání. Stejně tak sbíral poštovní známky se skautskou tematikou. V obou odvětvích se stal uznávaným a respektovaným odborníkem.

V roce 1964, když se jevilo, že komunistický režim je nakloněn otevřít se vážné diskuzi o problematice dětské a mládežnické organizace vystoupil Miloš Miltner s pozoruhodným projektem. Doporučil zvláštním rozborem, který zaslal tehdejšímu prezidentovi a prvnímu tajemníkovi ÚV KSČ Novotnému, obnovit, alespoň pokusně, junáckou organizaci. Doba byla však na takovou revoluci ještě nezralá. Výsledkem Milošova dopisu prezidentovi byl trvalý zájem komunistické policie o jeho osobu. Z jejího hledáčku se neztratil ani v době, kdy vyměnil území „Svobodné republiky Žižkov“ za skutečně svobodné Švýcarsko.

Rok 1968 zastihl Miloše připraveného. Zúčastnil se všech úvodních prací na obnově skautské organizace. V úžasné euforii té doby – která nejde bez osobního prožitku snadno pochopit – zakládá oddíly, shání a buduje klubovny, opatřuje tábornický materiál. Vlajka nadšení ze společenského uvolnění, jehož jedním projevem bylo slavné vynoření skautingu z podzemí, vylétla až k oblakům. A Miloš byl jedním z těch, kteří ji vytahovali vzhůru.

Srpnový příjezd tanků a následná okupace změnily od základů Milošův život, podobně jako tisícům dalších. Odešel s rodinou do exilu. Usadili se ve Švýcarsku.

Brzy potom, co upevnil kotvy v novém působišti začal Miloš opět skautovat. V exilu. Neměli bychom zapomínat, že pochodeň českého skautingu v období sovětské okupace, významně udržoval také náš exil. Činnost exilového skautingu, na němž zanechal Miloš Miltner - Jestřáb svůj výrazný otisk, byla důstojná, obdivuhodná a inspirativní. Stala se jedinečnou kapitolou v historii českého a slovenského skautingu, na níž můžeme být hrdi.

V létě roku 1975 se podařilo čtyřem skautům z komunistického Československa navštívit světové jamboree v Norsku. Mimo jiné zde upevnili a dohodli formy spolupráce skautingu exilového s domácím skautingem podzemním. Jedním z exilových skautských vůdců, kteří po celou dobu okupace podporovali tajný skauting ve staré vlasti byl bratr Miloš Miltner. Tajně, přes nejrůznější kurýry, posílal domů skautské příručky, časopisy a informace o událostech a akcích ve světovém skautingu. Nejednou také pomohl českým a slovenským skautům, kteří se v době normalizace dostali výjimečně na Západ. Tak tomu bylo například začátkem osmdesátých let při cestě bratra Karla Průchy - Rolfa do Švýcarska. Tehdy jej obětavě doprovázel při informační návštěvě Mezinárodní skautské kanceláře v Ženevě.

Brzy po listopadu 1989 poznala obnovovaná československá skautská organizace opět nezdolné Milošovo nadšení tak podobné tomu jakého jsme u něj byli svědky v nadějném roce 1968.

V exilu organizoval ve prospěch domácího skautingu finanční a materiální sbírky. Zároveň se však dostával svou kritikou převážně komunistického vedení tehdejšího Junáka do nepřízně a nelibosti, která dodnes, myslím, nebyla zcela uspokojivě vyřešena. Na druhé straně však zůstalo doma bratru Jestřábovi takové množství skutečných přátel, že nad potrefenými husami s máslem na hlavě, které se k němu uraženě a zlobně otočily zády, může klidně mávnout rukou. Nic jiného si ty husy ostatně nezaslouží.

Přeji Ti bratře Jestřábe hojnost Božího požehnání, zdraví a stálou Dobro Družnost skautingu. Za všechny Tvé přátele.

Stará vlajka Pedro

1159× 23. březen 2013 v 0:00