Cyklovýprava do Rakouska

18. červenec 2011

Zobrazit celou fotogalerii

18.–23. července 2011

Absolvovaná trase: Jevíčko – Bílovice nad Svitavou – Dolní Věstonice – Angern – Weiden – Neziderské jezero – Weiden – Bratislava (vlakem do Svitav) a na kolech domů. Členové výpravy najezdili přibližně 430 km. Počasí sice nedovolilo dokončit celou cestu (750 km), ale cíl byl dobyt!

Den 1. Jevíčko – Bílovice nad Svitavou, 66 km

První den naší cyklovýpravy se neobešel bez problémů. Vozík za kolo se neosvědčil a během 10 km skončil dvakrát na boku – tudíž byl vyměněn za klasické brašny.

Zátěžová zkouška kol je v plném proudu – Kájovi upadl přední blatník a já píchl při přejezdu kamenité cesty. 

Ubytování na faře v Bílovicích bylo více než dobré – sprcha i párková večeře přišly mužstvu k duhu. 

Po večeři proběhlo školení o chování v silničním provozu.

Den 2. Bílovice nad Svitavou – Dolní Věstonice, 61 km

Po snídani a sbalení jsme opustili faru a vyrazili. První karambol nás postihl asi po 300 metrech. Ferdu zrádně opustila přední brašna. Vrhl se hrdinně po ní, ale netrefil se a nenadálý manévr zapříčinil jeho pád. 

Přes poledne se naše znavená těla ukryla v Rajhradě. Br. Taz domluvil prohlídku tamějšího Památníku písemnictví na Moravě. Velké stany slavily svou premiéru a nutno říci, že obstály se ctí.

Po znamenité večeři (pikantní kuře s rýží) následovala mše a všeobecný odpočinek.

Den 3. Dolní Věstonice – Angern (Rakousko), 94 km

Třetí den byl ve znamení zatažené oblohy, zimy a občas i deště (naštěstí jen pár kapek). Vzhledem k délce trasy ale chladné počasí vyhovovalo více než vedro.

Během cesty jsme ověřili některé cyklistické zákony na vlastní kůži. Můžeme plně potvrdit, že cyklista jede stále do kopce a stále proti větru. Hlavně toho větru jsme si dnes užili...

Dopolední přejezd hranic neznamenal posun ve vývoji o sto let, jak někteří tvrdili, nicméně změnu státu jsme zaznamenali okamžitě. Hlavně upravené vesnice a chybějící odpadky podél cest naznačovaly, že jsme mimo území České republiky.

Únava už si začala vybírat svou daň, ovšem humoru nám to neubralo. Lze tak soudit podle neobyčejně velkého množství hlášek pronesených během celého dne. 

Den 4. Angern – Weiden, 67 km

Dnešní den byl ve znamení rychlých zvratů, vlhka, zimy i cyklistických rekordů. Vše začalo ráno, kdy jsme se probudili ve vlhkých spacácích nikoliv vlivem příliš divokých snů.

Déšť trval až do pozdního odpoledne. V takovém nečase bylo pokračování takřka nemožné. Taz s Rumcajsem jeli zajistit ubytování v dosažitelné vzdálenosti. Zbytek se skrýval pod různými střechami či na WC, kam se nás vtěsnalo až šest. Odjezd byl před třetí hodinou. Stany jsme nechali svému osudu a vyrazili do průtrže. Pršelo asi 2/3 cesty, což se projevilo na čase etapy = 67 km jsme ujeli pod tři hodiny. 

O půl osmé se otevřely brány farního centra, které nás obklopilo nefalšovaným luxusem. K dokonalosti chyběla jen sprcha, ale umyvadlo posloužilo stejně.

Den 5. Weiden – Neziderské jezero – Weiden, 26 km

Dnešního dne bylo dosaženo cíle naší cesty – Neziderského jezera. Z našeho dočasného domova to bylo jen pár kilometrů, takže přesun se odehrál během dvaceti minut. Velká louže na nás zanechala dojem. Dle obsazenosti soudím, že se jedná o oblíbené výletní místo Rakušanů i jiných národů. Naše skauty nejvíce učaroval zábavní park s atrakcemi jako trampolína, autodrom na vodě či míčková střelnice. Největší zájem ale sklidilo velké otáčivé kolo překřtěné Tazem na „poblióna“. Člověk se v něm mohl volně točit hlavou dolů a testovat tak svůj žaludek.

Po obědě jsme zanechali Bobry svému osudu a vydali se Tazovým autem zajišťovat zpáteční cestu. Jaké štěstí bylo, že Bratislava, odkud jsme hodlali domů dorazit vlakem, byla jen nějakých 50 km. Zjistili jsme všechny nutné podrobnosti o zítřejší cestě a vydali se do Angernu pro stany.

Cestu pro nás neomylně vybírala paní v navigaci. Nikdo by jí nevěnoval více pozornosti, než by bylo nutné. Blížili jsme se k Angernu a do cíle zbývalo sotva deset kilometrů, když se z navigace klidně a přesvědčeně ozvalo, abychom se po 300 metrech nalodili na trajekt. Nevázaný výbuch smíchu trval asi deset minut. To jsme ještě netušili, že navigace nelhala, přes blízkou říčku se šlo dostat skutečně jen za pomoci přívozu. Stálo to pár eur, ale zážitek to je na celý život.

V Angernu jsme rychle sbalili stan, poděkovali a vydali se na zpáteční cestu. Nemohlo ovšem chybět zastavení v kebabárně, neboť nejen žízeň, ale i hlad je věčný.

Den 6. Weiden – Bratislava, vlakem do Svitav, poté kolmo domů, 90–120 km

Poslední den, na kolech do Bratislavy, a pak tradá domů.

Ráno jsme vstali o něco dřív, naložili kola a vyjeli. Čas na cestu byl propočítán tak dokonale, že příjezd na nádraží byl asi patnáct minut před odjezdem vlaku. Kdo to nezažil, neuvěří, že nacpat 12 kol do vlaku je problém i u velkého rychlíku. Nicméně vše se podařilo a my mířili k českým hranicím.

Přejezd z Kút do Břeclavi byl kolmo, neboť vlak by se poměrně hodně prodražil. V Břeclavi jsme opět prošli anabází s nakládáním kol a na dvě hodiny se uvelebili v koženkových křeslech. Ve Svitavách jsme se rozloučili s Ferdou, který zamířil do Trhonic na tábor, Rumcajs zůstal na nádraží a čekal na svůj vlak a zbytek výpravy se vydal směrem na Moravskou Třebovou a Jevíčko.

ZÁVĚR

Celkově hodnotím cyklovýpravu pozitivně. Počasí nám sice nedovolilo dokončit celou cestu (750km), ale náš cíl byl dobyt a prožité útrapy se po čase v paměti jistě uloží jako velké dobrodružství.

Josef Nešpor - Jožka
(28. chlapecký skautský oddíl SSS ČR – Jevíčko a 38. oddíl – Moravská Třebová)

327× 23. březen 2013 v 0:00