Sto let Jana Remišera - Lona

22. květen 2012

Zobrazit celou fotogalerii

Stál u počátků katolického skautingu v Čechách

22. května by se Jan Remišer, skautsky přezdívaný Lon, dožil sta let. Stál u počátků katolického skautingu v Čechách. Také jeho přičiněním se podařilo vymanit katolický skauting z vlivu lidové strany a včlenit jej jako samostatnou složku do Svojsíkova Svazu skautů a skautek RČS. V roce 1931 se stal vůdcem 12. pražského oddílu. Velmi brzy si uvědomil důležitost výchovy vůdců, proto jej nacházíme v čele sboru úspěšně usilujícího o vznik Lesních škol katolických skautů.

 Vedle vedení oddílu a činnosti v Lesních školách se bratr Remišer, po vyřešení složité situace ve vedení katolického skautingu, stal v roce 1937 tajemníkem nového Ústředí skautů katolíků v Čechách. A rovněž tajemníkem nezapomenutelného P. Th. Dr. Štěpána Trochty, který v pozdějších letech bude duchovním rádcem Junáka.

V roce 1938, kdy bylo zřejmé, že pod tlakem politických okolností dojde u nás k vytvoření jediné skautské organizace, podílel se Jan Remišer na tvorbě „Úmluvy“ mezi Ústředím katolických skautů a Svazem skautů a skautek RČS.

Po zrušení skautské organizace gestapem pokračoval bratr Lon s několika rovery v tajné činnosti. Dostalo se ji zúročení hned po osvobození. Na Červeném Hrádku u Sedlčan, kam se skupinou svých roverů za války často zajížděl, je vybudována Lesní škola Ústřední duchovní rady. Je to skvělý výsledek Lonových válečných aktivit a přátelských vztahů k majiteli pozemku baronovi Mladotovi.

Obnova Ústřední duchovní rady Junáka, řídící práci převážně katolických skautských oddílů (s možným přesahem svého působení do celé organizace) nebyla po květnu 1945 vůbec snadná. Nehodila se totiž do programu těm činovníkům Junáka, kteří měli díky své politické orientaci, se skautskou organizací své plány. Uskutečnili je konečně, jak známo, po únoru 1948. Na faktu, že v podmínkách nelehkého politického kvasu, který v tříletí 1945–1948 nacházel odezvu i ve skautingu, pracovala (naplno a dobře) Ústřední duchovní rada, má značnou zásluhu také Lonova nezdolnost a houževnatost. Soudím, že nebýt jeho vytrvalé práce a naléhání na přední osobnosti našeho skautingu nebyl byl Duchovní radě vymezen žádný prostor, o neslaném nemastném přiznání významu duchovní výchovy ani nemluvě. Však také jedno z prvních usnesení komunistického Akčního výboru Junáka (schůze se konala hned 25. února 1948) odsouhlasilo okamžité zrušení Duchovní rady.

V tvrdých padesátých letech poznal bratr Remišer, a spolu s ním i velké množství katolických skautů, prostředí komunistických lágrů.

Při druhé obnově naší skautské organizace v roce 1968 se Lon opět postavil do čela Duchovní rady. Junácký sněm v prosinci 1968, konaný nedlouho po sovětské okupaci Československa, však Duchovní radu Junáka zrušil (podobně jako v únoru 1948) a spolu s ní i křesťanské skautské oddíly.

V osmdesátém devátém roce, osmnáctého listopadu, byli bratři Remišer a Foglar jedinými významnými skautskými činovníky, kteří neváhali podepsat výzvu k obnově skautské organizace. Dveře bytů jiných skautských funkcionářů zůstaly v těch dějinných okamžicích zavřeny, zvonky na nich se mohly uzvonit.
Za bratrem Lonem docházely generace skautských vůdců v dobách nesvobody, kdy jeho myšlenkám, názorům a zkušenostem nebylo možno naslouchat na Lesních školách či vůdcovských kursech. Každé takové setkání bylo velkým obohacením a povzbuzením.

Muži – vůdcové, jako byl bratr Remišer našemu skautingu citelně chybí. Připomínáme-li si jeho nedožité sté narozeniny, pak je to také proto, že by jeho dílo nemělo zůstat vzpomínkou, ale inspirací a jeho myšlenky návodem k posílení skautské výchovné práce.

„Dnešní náš skauting“, řekl bratr Remišer v roce 1997, „chce-li být úspěšný musí se vrátit k výchově charakteru a musí k tomuto cíli užít všech svých osvědčených metod a prostředků. Je třeba také, aby tuto výchovu prováděli takoví vůdcové a vůdkyně, kteří budou svým svěřencům trvalým vzorem na cestě jejich životem. Na tomhle díle usilovně pracujte a věřím, že vám Bůh pomůže.“

JZP

915× 28. březen 2013 v 21:31