Vánoce dle oldskauta

21. prosinec 2014

Tak jsem slíbil oddílákům, že je a děcka budu, koneckonců jako vždy za posledních 10 let, čekat na Elišce.

Od té doby co jsem předal povinnost jít přímo s nimi, jdu dopředu vytopit chatu, uvařit čaj, připravit nějaké překvapení a tak.

Posledních snad 20 let se zaběhl zvyk, že vždy poslední neděli před Vánoci, chodíme na naši základnu poděkovat za uplynulý rok, obdarovat sebe i okolní zvěř a ptactvo a vůbec se vyvětrat z vytopených bytů. A k tomu samozřejmě Betlémské světlo, také tradice. Pověstný rytíř nesl světlo z Betléma, děti ten příběh znají a tak zkouší také nést, aspoň od posledních domů až na naši základnu, bratru něco přes dva kilometry. Za ta léta co jsem to nosil s nimi znám úskalí cesty. Kde fouká vítr proti, kde se stáčí a jak nečekaně plamínek zhasne zatopený voskem. Mockrát se upravovala pravidla, aby se to aspoň někomu podařilo donést, … a někdy se i nepodařilo.

Topím v kamnech, čaj připravený a čekám.....Tak co letos? Podaří se? Donesou? Nebo jako vloni – nikdo. Vyhlížím známá místa v dálce kde se mají objevit drobné postavičky. Už jdou! Fouká proti nim. Donesou? Ještě tak 20 minut....

Dočkal jsem se. Přišli, nebylo jich moc, přesto je chválím za účast. A kde máte světlo? Krčení ramen, nikdo z přítomných. Ale pozor: ten poslední Vlčák se sune pomalým krokem z kopce, lampičku pod bundou... a donesl! Obrovská radost a ještě větší pochvala.

Tak rychle do tepla a dále tradiční program: „moudré slovo“a hry v chatě, dárky. Pak zase ven do lesa a stromeček pro zvířátka a na závěr poděkování s modlitbou za celý rok dole u obrázku u studánky. A to zachráněné Betlémské světlo tu necháme. Tak jako každý rok.

Děti odcházejí cestou domů a v dálce doznívá jejich hlahol. Musím se vrátit na chatu, pouklízím, zamknu, chvilku si sednu a vychutnám si večerní klid. Dole u obrázku problikává světlo... a já dále „Sloužím“.

Klaus682× 15. leden 2015 v 9:52