Katedrála prosby

Vladimír Preclík (1929-2008)

Příběh ze současného sochařství jako by vymizel.
Snad se za něj sochaři stydí, nebo jej dnešní 
způsob tvorby zcela vylučuje? A přitom je křížová 
cesta téma hodné zamyšlení. Je jen málo chvil 
v našem životě, kdy se člověk cítí bezpečný 
a šťastný. Mnohem častěji je vystaven zkoušce 
odolnosti.

Neseme tedy životem každý svůj kříž? S pokorou? 
S úmyslem poučit se ze svých chyb? Výrazem 
pokory je prosba. Prosba je modlitbou k někomu, 
od koho očekáváme pomoc, útěchu, požehnání. 
Prosíme a doufáme s očima upřenýma k nebi. 
Proč k nebi? Nevím, ale myslím, že nebe je čisté, 
že je to synonymum tajemství a víry. Kam jinam 
než do nebe hledí v lidské nemohoucnosti naše 
oči s nadějí...

451× 23. březen 2013 v 0:00