Nová 38. kapitola
Skautské jaro z připravované knihy od bratra Jiřího Zachariáše - Pedra
Ivančena 2021
Kalendář oznamovatele
září 2024 | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | ||||||
2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 |
říjen 2024 | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
28 | 29 | 30 | 31 |
listopad 2024 | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | ||||
4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
Někdy – nebo hned dnes?
Nevěřte světu – nesvětu, kde v duchu člověka nic nepřekračuje! Takový holosvět omezeného lidství, které spoléhá jen na sebe je jako s pýchou postavený stan uprostřed pouště. Je to drzý svět, kde člověk se umí o sebe postarat jen na úkor druhých.
Spoléhá se skutečně jen na sebe? Tento s pýchou postavený stan doprostřed pouště se spoléhá jen na ty druhé, kteří mu dodají vodu – základ života v jakékoliv poušti – i v pouští mého osobního života. A ti druzí jsou spolupracovníci, bratři či otroci, ze kterých já chci žít? A ten stan je skutečné přenosné obydlí pro opěšalého turistu nebo snad můj život plný čistých ideálů v cizáckém světě konzumu a egoismu?
Jen si vzpomeňte na Mojžíše, který vedl pouští celý národ. Tam také nebylo vody. Tu musel dát někdo jiný, stejně jako chléb – manu a všechno ostatní potřebné k životu. Ten „někdo jiný“ je ten, který vede a Mojžíš je jen nástroj. Ten, který vede je také náš cíl dnes a vždycky, ne jen někdy. On nás nenechá nikdy „ve štychu“.
Znáte tu chvíli, kdy máte pocit, že tolik dlužíte, tu potřebu něco vrátit z toho, co jste v laskavém okamžiku dostali, kdy si musíte uvědomit tu hroznou vzdálenost přetvářky od podoby skutečné tváře, jakou hanbou je někam přijít bez vlastní proměny. Někdy nenahraditelnost chvíle je právě v té naší proměně.
V rozhodnutí být připraven dobru říci to prosté slovíčko – Sloužím! – na celé všeobjímající ticho. Jako král Jan Lucemburský se přiznat k rytířství služby a činem naplnit svá slova. Darovat svůj čas – to obyčejné skoro až bezvýznamné dobro své danosti, co má ještě tak daleko k dokonalosti, přesto je existenční nutností toto „bezvýznamné dobro“ stále naplňovat. Vždyť sloužím – dnes a vždycky. Tedy ne až někdy, ale hned, dnes a stále.
Bratr Dali – M.V.
407× 23. březen 2013 v 0:00