V listopadu k listopadu

Ivo Vacík – starosta SSS ČR

Sedím za stolem u okna. Venku prší. Začátek listopadu. A já za poslední hodinu snad již posté mažu první věty článku k 17. listopadu, který jsem slíbil dodat na naše webové stránky.

Jak psát o něčem, co většina z nás prožila, když dobře vím, že i společně prožité je v každém z nás jiné. Jak napsat o něčem co většina z nás neprožila a dnes je pro ně samozřejmé to, o čem nám starším bylo po většinu života jen snít. A schovávat se za velká slova, to prostě nechci a ani nedovedu. Tak sedím a koukám ven přes clonu kapek, do kterých se opřel vítr a poslal je zabubnovat na sklo, které nás dělí.

Kolikrát jsem v životě ten zvuk slyšel. Tu vodu dopadající na celtu stanu, kdy se celý tábor ponořil do sladké nečinnosti a mohl jsem dopsat kroniku, zápisník nebo si vyprávět s přáteli v kuchyni. Hrát na kytaru, zpívat a číst o světě plném dobrodružství, kamarádství a přátelství. Nebo jen prostě koukat do otevřených dvířek kamen, přemýšlet a sledovat hru plamenů. A pak jsem si připomenul jeden loňský táborový den, a pokud si myslíte, že pršelo zrovna tak jako dneska, tak máte pravdu.

Počítal jsem dublony utržené za nákupy claymů a skulinou podél dvířek sledoval zvětšující se kaluže na táborovém náměstíčku. A naproti se odhrnul cíp celty a malá postava schovávající pod pončem objemný balík, si to namířila přískokem přímo k mému stanu. A já pootevřel dvířka, protože jsem od prvního okamžiku věděl, že postava je vlče a jmenuje se Upír a před dopadajícím deštěm chrání staré oddílové kroniky a nejméně do doby než přestane pršet, bude opatrně obracet zažloutlé stránky, vyptávat se na postavy z fotografií, na příhody z oddílového dávnověku, a když nachytá mou vynechávající paměť, zvedne oči v hraném údivu a dopoví mnou již zapomenuté. 

A tak si říkám, že pokud je alespoň jedno takové vlče v každém oddíle našeho svazu... a jdu do sklepa vyhledat staré krabice s tím letopočtem 89 na konci a probírám své strohé listopadové zápisy v deníku. Není divu, vždyť doba se tehdy vyvalila z břehů tak rychle, že stihnout zapsat i to málo je malým zázrakem. Pak zapomínám na tlačítka Del a Backspace na klávesnici počítače a začínám sestavovat z útržků těch pár dní zprávu o skautského listopadu 89 všem Upírům a Upírkám a vlastně i těm starším s nadějí, že se na chvilku zastaví a nechají v sobě pootevřená dvířka vlastním vzpomínkám.

Vše to tehdy pro nás v Praze naplno začalo dvacátého listopadu, kdy jsme se v klubovně ve Spálené ulici v podvečer sešli se zástupci Ligy Pěti. Bylo rozhodnuto zahájit činnost Klubu přátel skautingu a zřídit Skautskou informační kancelář. Ve vztahu k Občanskému Fóru se po dalších dvou dnech prohlašujeme za skupinu pro obnovení skautingu, zveřejňujeme první kontaktní adresy, delegujeme své zástupce do jeho ústředí i do tvořící se bezpečnostní služby. Jako blesk mezi nás dopadá dvacátého třetího nepochopitelná zpráva, že Iniciativní skupina pro obnovení Junáka jedná se členy sekretariátu ÚV SSM. 

Dvacátého šestého vylepují skauti pražských oddílů v ulicích centra naši zprávu Přípravné skupiny pro obnovu skautingu i zprávu o otevření Skautské informační kanceláře, kde se okamžitě ujal služby bratr Karta, neúnavně zpracovávající přihlášky i informace došlé poštou, návštěvy a spojení nejen na nás ostatní. Ten den se večer scházíme se zástupci pražských oddílů. Přichází i Karel Průcha, Vladimír Princ a Jiří Navrátil. 

Zde byl projednán první návrh stanov a hlavně formulováno sedm bodů, podmínek, za nichž chceme u nás skautskou organizaci obnovit. Pro historickou pravdu musím napsat, že těch bodů bylo původně osm, ale ten poslední o zřeknutí se státních dotací byl na naléhání Jiřího Navrátila, který tehdy dokázal dohlédnout dál do Junácké budoucnosti než my ostatní, vyškrtnut.

Dva dny před koncem měsíce je v deníku ÚV SSM článek o již zmíněném jednání Iniciativní skupiny a výzva k účasti na setkání v Městské knihovně. Protože jsme se zdráhali zúčastnit a hrozilo reálné nebezpečí rozdělení hned v počátcích obnovy, byli jsme pozváni k jednání do posluchárny Pedagogické fakulty UK. Toto setkání řídil br. Pachman. Tam jsem poprvé a naposled viděl skloněnou hlavu červenajícího se pozdějšího náčelníka Junáka, kterému přítomní hosté z řad zástupců studentského stávkového výboru naplno řekli co si myslí o vyjednávání s komunisty. V knihovně, druhého prosince jsme nakonec byli a přednesených sedm bodů bylo přijato nadšeným potleskem všech účastníků.

Následující dny a měsíce nás však měly přesvědčit, že toto naše malé vítězství a naše představy při všech následných jednáních u půlkulatých stolů o obnově na principech hnutí jak je deklaruje Ústava v článku dvě, byly naivní. Ale to už je jiný příběh. Příběh o založení SSS ČR, který trvá dodnes.
A těch sedm bodů? Snad stojí i dnes za připomenutí.

Váš Ivo

SEDM BODŮ

(podmínky za níž chceme u nás obnovit skauting)

1. Stavíme se za ustavení skautské organizace, které nebudou žádné limity organizační ani ideové bránit v účasti na světovém skautském hnutí, na rozvíjení skautského bratrství a na jejím členství v Mezinárodní skautské kanceláři.
2. Myslíme si, že základy skautingu v českých a slovenských zemích jsou dostatečně hluboké a pevné, aby mohly být využity k vybudování takového skautského domu, jehož obyvatelé budou nositeli a šiřiteli nejlepších lidských vlastností.
3. Stojíme za tím, aby ve skautské organizaci měli důstojné a odpovídající místo naši věřící sestry a bratři, jejichž morální a mravní silou jsme se mohli v uplynulém období mnohokrát inspirovat.
4. Výchovný systém R. B. Powela a A. B. Svojsíka a E. T. Setona, jeho tradice, osvědčené metody práce, ale i nové moderní zkušenosti světového skautingu by pro nás měly být závazkem a trvalým zdrojem poznávání.
5. Jsme za to, že je třeba vystavět skautskou organizaci nejen pro děti a mládež, kterým je především určena, ale své důležité místo členské a výchovné by v ní měla mít i základna dospělých.
6. Nenechme vychovávat mládež podle objednávky žádné politické strany.
7. Nenechme budovat svou organizaci na půdě současného Socialistického svazu mládeže a to ani v nejvolnější formě.

Praha, 27. listopadu 1989

Ivo453× 19. duben 2013 v 19:49