Vánoční poselství

Kazatel: 8,16

Jakmile jsem si předsevzal poznat moudrost, viděl jsem, co je na zemi lopoty.

Náš život pochází z moudrosti, ta naše se rodí z celodenního úsilí posilování naděje. Je to dvojpohyb. Bůh přichází k nám a my mu jdeme naproti. Někdy se však nám zdá , že stojíme v prázdnotě svého místa. To když mlčíme v činech, když se na slovo, slůvko nehledí a naše myšlenky vlaji ve větru rozdychtěného chtěni. Tvořivá pokora je naše zrcadlení. 

Ta komůrka srdce, ten prostor co převyšuje člověka. Ale co s takovým zrcadlem co zobrazuje jen tak, co nedává nic z obrazu za ním? Tolikrát bychom chtěli rozdávat královské dary do všech nám blízkých Betlémů, ale na tváři zbylo nám jen neúprosné zrcadlení osamělého dneška. 

Návštěva kohosi, kdo se schovává za naše Já. Vstup do dne, který se na samém počátku rozpadá. Obvyklý výkon bezeslov, jen tak, jakoby jsme si přišli před naše zrcadlo jen pro vyčištěný úsměv, uhlazenou tvař a provětralou hlavu. Je nám nijak. Z nás všechno ztracené nepřichází, jsme lidská rovina co má svoji propast všude, bez možnosti vyhlédnout, bez hory víry. 

Všechno to podstatné zůstalo z nás ve včerejšku. Něco jako dluh za naší přítomnost. Tak málo splácíme a stále víc dlužíme. Tváříme se jako maska, s mrtvým výrazem pro divadelní štěk, neschopni uhrát Boží plán tolikerého výrazu. To jediné co ze všeho víme, že jsme zrcadlově převráceni, ale odkoho ke komu?

Adventní doba to je výzva k přicházení. Nezapomeň navštívit nejprve sám sebe, abys mohl unést na své tváři královské dary, když vstoupíš do mapy cest Vánočního kraje, od člověka k člověku. Přinášet pravdu svých činů. Ta pravda je diamant broušený ze všech stran poznání, co se rozzáří světlem dobré vůle i proti všem soumračníkům, co vrhají svojí temnotu lhostejnosti, do všech koutů člověka. 

Stále nám bude víc a více scházet na vše odpověď, stále budeme potkávat své další a další otázky v nejistotě, protože nás rozum klame a my tak málo věříme tomu co z nás srdce vidí. 

Jen moudrost skutečné víry nás dokáže přivést do stavu rozumné vyspělosti, radosti a k nebývalým úkolům. Dokážeme se učit jako dítě, velice vnímavě rozečítat všechny stránky z breviáře podivování. Do kraje Vánoc vnášet své nové cesty. Svými kroky bořit opuštěnost. Trpělivě zmáhat tu drze rozvalenou lidskou zimu, svoji laskavou přítomností, dávat všude tam, kde je třeba svoji naději. Z malinkých kousků laskavostí vytvářet celek radostné zvěsti Adventu. Vždy je tu tolik prostoru mezi slovy. 

Adventní mapa má hlavní myšlenku přítomnosti s rozměrem paměti na všechna ta jména přítomná i ta co už musela odejít. Vánoce jsou časem vzácných chvil, kdy se nelichvaří prezentací svých darů. Je to čas odpuštěni a porozumění, kdy moudří jsou na cestách svého srdce. Jsou to dny z dávna do nedávna až k dnešku.

I stalo se k Adventu...

Michal Vondráček - Dali

397× 23. březen 2013 v 0:00